Moje E-kniha sbírka veršů v prodeji například i ZDE


Až bude poražen poslední strom, až bude otrávena poslední řeka a uloven poslední pták, pak teprve pochopíte, že peníze se jíst nedají.

Útočiště smutných duší.

16. listopadu 2017 v 11:31 | mysteriouswolf |  Střípky ze života ©
Dana se pomalu posadila do rohu místnosti a rozplakala se. Bez ohledu na ostatní pacienty, kteří ji z povzdálí zvědavě okukovali. Bylo jí hrozně.

Že skončí zrovna tady, to tedy nečekala. V blázinci! Slzy jí tekly proudem. Chtěla domů!
Jenže...ambulantní léčba trvala už měsíce a tak revizní lékař nařídil hospitalizaci.
Ale ona přece není blázen!

Diagnósa je těžká periodická deprese a sociální fobie. Bere léky, celé měsíce chodila na psychoterapie...výsledky sice zatím nic moc, ale proč hned blázinec?!
"Tak pojďte, ukážu vám vaše lůžko", vyrušila Danu sestra z neveselých myšlenek.

Ach, bože, dvanáct lůžek na jednom pokoji...Dana se znovu rozplakala a klesla utrápeně na kraj postele.

"Dejte si věci do skříňky a pak se posaďte v klubovně, na pokoji je zakázané se zdržovat během dne!" houkla sestra a odešla.
Dana se stydlivě a taky nervózně posadila do křesla v nejzazším koutě klubovny. Pacienti vypadali docela spokojeně, bavili se, četli nebo se věnovali pracovní terapii...drobným ručním pracím. Oddělení bylo smíšené.

Dana se ponořila do svých myšlenek, když v tom ji docela sympatický muž nabídl, jestli se nechce jít projít s ním a skupinou dalších pacientů do parku. Přišlo jí to od něj hezké, ale neměla na to ani pomyšlení. Nesměle odmítla a pohroužila se opět do svých myšlenek.

Jak to tady proboha přežije?!

Den uběhl a přišel večerní režim. Směla jít do sprchy a na pokoj. Spolupacientky byly různého věku. Jedna...dvě, se jí začaly vyptávat s čím se léčí atd. Nebyly vlezlé, spíš jakoby s ní soucítily.
Polehávaly na lůžku a čekaly na noční léky.
Konečně sestra zavolala všechny do haly. Stoupnout si do řady, polknout a potupně otevřít pusu, aby sestra viděla, že prášky jsou opravdu spolknuté. A konečně noční klid.

Ležela na lůžku a znovu ji přemohl pláč. Do tmy se začaly ozývat hlasy ostatních žen. Zpověď. Vzpomínky. Jak to všechno začalo, která má děti, která už vnoučata atd.
Normální osudy normálních žen. Jen je život sejmul, stejně jako Danu. Prostě jednoho dne už to nešlo unést. Ale blázni to rozhodně nejsou!
A když se Alena, jak se jí představila, dokonce začala smát při jedné vzpomínce z dětských let, něco se v pokoji uvolnilo a jedna za druhou přidávaly k dobru ty veselejší zážitky. Tlumený smích asi nebyl dostatečně umírněný a do pokoje nahlédla noční sestra. "Tak už klid děvčata, dobrou noc!" řekla s chápajícím úsměvem.

Na Danu díky prášku přišel milosrdný spánek. Snad to tu nakonec nebude tak hrozné, blesklo jí hlavou, než zavřela víčka.

Dana byla v léčebně 3 měsíce. Po propuštění trvalo ještě půl roku, než se mohla vrátit do normálního života. Už nikdy nepoužila slovo blázinec. Je to léčebna...útočiště smutných duší.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 16. listopadu 2017 v 16:27 | Reagovat

Útulek, útočiště & úložiště...

2 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 16. listopadu 2017 v 19:43 | Reagovat

Milá Vlčice,
tvoje články či básně mají vždycky takový náboj!

3 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 17. listopadu 2017 v 16:30 | Reagovat

Tak to  je fajn že to dopadlo dobře... :-)

4 mysteriouswolf mysteriouswolf | 18. listopadu 2017 v 7:21 | Reagovat

[1]: Tak nějak...

[2]: Díky, to je prostě život.

[3]: To ano, některé případy končí bohužel i hůře.

5 padesatka padesatka | E-mail | Web | 18. listopadu 2017 v 14:42 | Reagovat

Jo, člověk nikdy neví, co ho potká a toho špatného je, sakra, vždycky nějak víc... :-(

6 Iveta64 Iveta64 | E-mail | Web | 18. listopadu 2017 v 19:24 | Reagovat

Hezky napsané a dopadlo to dobře ✿♥🍀★⋰⋱✿♥★***🍀✿

7 Jara Jara | Web | 18. listopadu 2017 v 19:46 | Reagovat

Ano, to je moc krásně a citlivě napsaný příběh. Hodně lidí si myslí, že když člověk chodí na psychiatrii, tak že je cvok nebo blázen... Není tomu tak. Například "vyhoření" organismu se také léčí na psychiatrii a při tom se ten postižený člověk nezbláznil. Jen prostě si sáhl na  pomyslné "dno" a nemůže dál a potřebuje povzbuzující léčbu. Prostě bez pomoci nemá sílu soustředit se na další práci, začne se vyhýbat lidem, protože se organismus a hlavně mozek se  začne bránit všemu, co by dotyčného mohlo dále vyčerpávat. Další človíček, který potřeboval pomoc psychiatra může být třeba nešťastný ze ztráty blízkých, kteří zahynuli například při dopravní nehodě nebo někdo, kdo prostě zažil obrovský šok z nepříjemné události. Nikdy by lidé neměli odsuzovat toho, kdo zrovna potřebuje pomoc psychiatra nebo psychologa.. Není to blázen, jen buď vyčerpaný nebo velice nešťastný člověk, který se bez odborné pomoci ze svých problémů těžko vzpamatuje.

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. listopadu 2017 v 0:41 | Reagovat

Mám bohužel osobní zkušenost, byť ne jako bezprostřední pacient. I proto bych nikdy nepoužil slovo "blázinec". Díky za citlivě napsanou črtu. Lidi jsou zvyklí navštívit doktora kvůli kdejaké fyzické blbosti, ale psychiské věci, které člověka ovlivňují víc než kdejaká obyčejná zlomenina, mají pořád ještě podivnou zvykovou pachuť.

9 Eliss Eliss | Web | 19. listopadu 2017 v 9:58 | Reagovat

Taková zkušenost musí dát člověku opravdu mnoho do života :-)

10 Renča od Mičulky z Kéniku Renča od Mičulky z Kéniku | E-mail | 19. listopadu 2017 v 15:47 | Reagovat

Nějak jsem brouzdala mezi blgy a narazila na tuhle povídku. Ano, říkám povídku, abych se nemusela ptát na tu Danu... Měla jsem totiž kolegyni Danu, měla po rozvodu problémy a řešila je špatně: alkoholem a psychofarmaky. Jednou byla v práci "pod vlivem" a podnik ji vyhodil. Možná je to o té "mojí" Daně, doufám v to! Občas si říkám, jak se asi má a co dělá. Její staré telefonní číslo je nedostupné, na bývalé adrese bydlí její manžel s novou partnerkou... Kde jen ta Dana je? Doufám, že její příběh dopadl stejně dobře, jako příběh Dany z povídky. Renča

11 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 19. listopadu 2017 v 18:52 | Reagovat

[5]: Taky si někdy říkám, že jak člověk prožije něco hezkého, hned na to přijde nějaký průšvih, aby jsme se moc neradovali...
[6]: Díky.

[7]:[8]: Přesně tak!

[9]: Určitě...věřím na to přísloví, že co člověka nezabije, to jej posílí.

[10]: Příběh je skutečný, ale jde určitě o jinou ženu. Jsou to smutné osudy a já taky doufám, že "tvoje" Dana se z toho dostala.

12 Luma’il Luma’il | Web | 20. listopadu 2017 v 19:42 | Reagovat

Je smutné, kolik lidí má problémy a někdy se z toho nedokážou dostat, líbí se mi, že zde to dopadlo dobře.

13 Milan Milan | E-mail | 21. listopadu 2017 v 8:22 | Reagovat

Zajímavá sonda do prostředí,  které je pořád ještě pro dost lidí tabu.

14 mysteriouswolf mysteriouswolf | 22. listopadu 2017 v 21:41 | Reagovat

[12]: Kéž by dobrých konců bylo víc...

[13]: To máš pravdu...

15 Zdenka Zdenka | 29. listopadu 2017 v 8:17 | Reagovat

Smutný příběh s dobrým koncem.

16 mysteriouswolf mysteriouswolf | 3. prosince 2017 v 20:27 | Reagovat

[15]: Tak nějak...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama