Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu

Klárka

3. října 2013 v 11:30 | mysteriouswolf |  Téma týdne
Moje spolužačka na základce, Klárka, byla docela hezká, tmavovlasá, hnědooká dívka. Přesto v naší třídě tak nějak "nevynikala" , nepatřila mezi třídní "hvězdy". Spíš naopak.

Tichá, o přestávkách vždy sama někde v koutku. Nezapadala , neohromovala. Spíš se občas stávala terčem posměchu některých dívek i kluků. Neměla zrovna nejlepší oblečení, navíc bývalo často zvláštně cítit, v tělocvičně doslova "trpěla". V povinném cvičebním úboru se hrbila, styděla se za svojí hubenou postavu a plochý hrudník.

Děti dokáží být k sobě neuvěřitelně kruté. Občas do ní někdo strčil, třídní kráska, se svým houfem fanynek, se ráda bavila na její účet. Ironické poznámky, tahání za vlasy a vysypaná školní taška bylo ještě to nejmenší.

Jednou ji učitelka přesadila ke mně do lavice. Začala jsem si Klárky víc všímat, byla chytrá, učení ji šlo dobře. Snažila jsem se přijít na to, co vlastně cítí, postupně jsme navazovaly přátelský vztah. Den za dnem mě v útržcích vyprávěla o své rodině. Maminka trpěla sociální fobií, a nevycházela téměř z domu. Rodinu živil jen otec. Klárka měla ještě starší sestru.
Po nějakém čase jsme se navzájem střídavě doprovázely ze školy domů, abychom si mohly spolu víc popovídat.

Když mě jednou pozvala dál, nebránila jsem se tomu. Malý, zatuchlý byt, okna zatemněná, aby maminku nebolela hlava, trpěla i světlem, které vnikalo do bytu. Poznala jsem Klářinu sestru, která už se nemohla dočkat, až bude moci z tohoto prostředí odejít. Otec byl pracovitý, hodný člověk, který manželčinu nemoc trpělivě snášel.
Začala jsem Klárku navštěvovat častěji, hrávaly jsme si na dvorku, často jsme si povídali s jejím otcem, který měl své dcerky moc rád.

Ve třídě jsem Klárku vzala pod svá "ochranná křídla". Ačkoliv jsem také nebyla zrovna na dívčí dýchánky o přestávce, a probírání módních hadříků, s kluky jsem si docela rozuměla a dokázala jsem si nenechat nic líbit.
Všechno jednou končí, i škola. Rozešli jsme se každý svou cestou. I Klárka se mě nějak ztratila z dosahu.

Po několika letech, kdy už jsem měla úplně jiné starosti a radosti dospělé dívky, jsem cestou ve městě, v davu proudícím proti mně, zahlédla nádhernou, sebevědomě kráčející mladou ženu. Muži se za ní otáčeli a i já jsem si prohlížela hezky oblečenou, tak zvláštně zářící dívku, její skvělou postavu v padnoucích šatech a obdivně jsem vzdychla nad jejími dlouhými, vlnitými vlasy.

Pak mě to došlo …vždyť já ji znám !

Otočila jsem se a vydala za ní do obchodu, do kterého vešla. Ano, Klárka !

Radost se shledání byla obrovská. Zašly jsme na kávu a já s úžasem pozorovala tu sebevědomou, kdysi introvertní dívku, která mě vesele vykládala o svém studiu, práci.
A hlavně příteli. Příteli, který ji ukázal, jak žít. Který ji ukázal, že každý je svým způsobem originál a že má žít sama za sebe, nenechat se okolím deptat a manipulovat.

Ne každý dokáže změnit svoji osobnost, někdo je introvert celý život, okolí by to mělo respektovat. Někdo je rád středem pozornosti, jiný ne. Respektujme se ale navzájem.
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Rypouška Rypouška | Web | 3. října 2013 v 13:20 | Reagovat

Moc krásný příběh. Klárka to musela mít těžké, ale teď se ukázalo, že je mezi nejlepšími. Nikdy není nic ztraceno, když tě nemají rádi. V životě můžeš mít hodně přátel a štěstí.

2 alape alape | E-mail | Web | 3. října 2013 v 15:21 | Reagovat

Hezký příběh! A pěkně a citlivě napsaný. Jo, jo ... život pro nás někdy chystá překvapení :-)

3 Barbora Barbora | Web | 3. října 2013 v 16:24 | Reagovat

Skvělý článek!

4 Matryoshka Matryoshka | Web | 3. října 2013 v 18:40 | Reagovat

Propána, vždyť já se z toho málem rozbrečela.

5 mysteriouswolf mysteriouswolf | 4. října 2013 v 14:20 | Reagovat

[1]: díky, je pravda, že v životě se vždy může hodně věcí změnit.

[2]: díky :-)

[3]: díky :-)

[4]: tak ještě že máš ty papírové kapesníky ;-)

6 Jára D. Jára D. | Web | 4. října 2013 v 17:28 | Reagovat

Nádherně jsi to napsala. Zným tykové osudy i ze svého okolí. :-)

7 Radka Radka | E-mail | Web | 5. října 2013 v 18:52 | Reagovat

Příběh psaný od srdce a ještě s dobrým koncem. Moc příjemné čtení.
Dala jsem odkaz na Blogosvět, ať potěší i další :-)

8 mysteriouswolf mysteriouswolf | 6. října 2013 v 17:56 | Reagovat

[6]: díky, to věřím, každý jsme jiný a je tolik podobných osudů, o kterých třeba ani nejbližší okolí nic netuší :-)

[7]: Děkuji a upřímně jsi mě tím komentářem potěšila :-)

9 Rypouška Rypouška | Web | 9. října 2013 v 14:13 | Reagovat

Máš moc krásný blog. Příběh o Klárce je krásný, smutný, ale i dojemný. Někdy si přečtu tvůj blog, protože je překrásný. :-)

10 pavel pavel | Web | 9. října 2013 v 16:20 | Reagovat

Není to moje Klárka? Taky vyrostla do krásy.

11 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 9. října 2013 v 16:29 | Reagovat

[10]: tak podoba by i byla, ta "moje"  má také tmavé vlasy i hezkou postavu, ale je o něco starší než tvoje :-)

12 Surikata Surikata | Web | 23. října 2013 v 16:46 | Reagovat

Hezky podaný příběh. Je to podle skutečnosti? Věřím, že ano. Líbí se mi, jak ses s Klárkou začala přátelit. Povídka je pěkná po pravopisné i stylistické stránce. Jen místo mě by víc sedělo mně a před sloveso pozorovala bych nedávala čárku. Když tohle opravíš, bude povídka dokonalá! :-) Ale i pokud to necháš takhle, bude to vynikající.

13 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 25. října 2013 v 13:52 | Reagovat

[12]: díky za názor, ano, je to ze života, skutečný příběh :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama