Moje E-kniha sbírka veršů v prodeji například i ZDE


Až bude poražen poslední strom, až bude otrávena poslední řeka a uloven poslední pták, pak teprve pochopíte, že peníze se jíst nedají.

Houbařská vášeň - silnější než strach

11. září 2012 v 20:10 | mysteriouswolf |  Střípky ze života ©
Houbaření miluji, a to tolik, že jsem schopná vydat se s košíkem do lesa úplně sama,
a tam se dostanu do stavu, kdy hledání a nalézání, je pro mne nade vše - nic jiného v tu
chvíli neexistuje.

Asi tři roky zpátky, se urodilo v našem lese hodně poddubáčků. No, tak ty si nemůžu nechat ujít!
Ráno v 6 h jsem si to štrádovala lesní cestou, ke známému místu.

Byl nádherný den, klid, jen jemně šumělo listí a zpívali ptáci. Oddala jsem se zcela svým myšlenkám.
Po 20 minutách, jsem byla na místě.
Tep se mi zrychlil a napjatě jsem začala prohlížet mladé doubí a jemně rozhrnovat trávu.
Sláva , první " rodinka " hříbků se na mě usmívala. Nádherně zbarvené hlavičky, se zlatě žlutým podhoubím, pomalu mizely v mém košíku.
A támhle další ! Upadla jsem do transu, to je ono, byla jsem ve svém živlu. Sbírala, čistila a uvažovala, zda nasušit či zamrazit.
To už se mezi stromy prodraly i paprsky sluníčka. Bylo mi skvěle.

Skloněná nad vysokou trávou, jsem najednou zaslechla mužský křik. Narovnala jsem se - a ztuhla!
Přímo na mě se hnal velký pes, ovčák, bez koše a vodítka. Kdesi pod strání, za ním běžel muž a snažil se psa křikem zastavit.
Ale kdepak pes, blížil se velkými skoky ke mně. Tak, co teď? Švihnout košík do trávy a utíkat? Hloupost! Jedno je taky jasné , na strom už asi po operaci páteře taky nevylezu. Pokud bych se na strom vůbec vyhrabala, dolů by mě asi musel sundat až náhodný další houbař, a ono jich tam jaksi moc nebývá.

No, vlastně jsem se psů nikdy nebála, ale tenhle si evidentně neběžel pro pohlazení !
Už jsem se smiřovala s osudem, když se hafan asi metr ode mne zastavil.
Přece jen se rozhodl raději svého "pánečka" poslechnout.

Chlápek k nám doběhl se zoufalým výrazem ve tváři a vyděšený snad víc, než já! " Jste v pořádku? " vymáčkl ze sebe.
" Ale ano," tvrdila jsem jemu i sobě. Chvíli jsme se na sebe mlčky dívali a oddechovali, potom se pán omluvil, vzal psa na vodítko a pomalu mi zmizel s očí.
Zůstala jsem opět sama. Ten den bylo už po houbaření.

Vzala jsem na půl plný košík a kráčela domů. Večer byla smaženice.
Druhý den, mě probudily paprsky sluníčka. Je hezky, co kdybych šla dosbírat, co jsem včera v lese "nestihla"?

Jasně! Hbitě jsem se oblékla a vyrazila, směr - známá stráň s krásným dubovým porostem. V lese je ticho, opět jen já a ptáci. Včerejší zážitek? " Ale jdi, o tom už nic nevím," okřiknu své druhé "já".

 

22 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jára D. Jára D. | Web | 12. září 2012 v 13:21 | Reagovat

Moc hezké Leo.

2 Robka Robka | E-mail | Web | 12. září 2012 v 17:59 | Reagovat

Asi jsem spadla do spamu. :-)

3 mysteriouswolf mysteriouswolf | 13. září 2012 v 11:26 | Reagovat

[1]: díky :-)

[2]: asi ano,nikde jsem komentář nenašla,stává se :-)

4 game for girls kids game for girls kids | E-mail | Web | 16. listopadu 2018 v 5:41 | Reagovat

This is a great blog. I am pretty much impressed with your good work. You put really very helpful information.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama