Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu

Houbařská vášeň - silnější než strach

11. září 2012 v 20:10 | mysteriouswolf |  Střípky ze života ©
Houbaření miluji, a to tolik, že jsem schopná vydat se s košíkem do lesa úplně sama,
a tam se dostanu do stavu, kdy hledání a nalézání, je pro mne nade vše - nic jiného v tu
chvíli neexistuje.

Asi tři roky zpátky, se urodilo v našem lese hodně poddubáčků. No, tak ty si nemůžu nechat ujít!
Ráno v 6 h jsem si to štrádovala lesní cestou, ke známému místu.

Byl nádherný den, klid, jen jemně šumělo listí a zpívali ptáci. Oddala jsem se zcela svým myšlenkám.
Po 20 minutách, jsem byla na místě.
Tep se mi zrychlil a napjatě jsem začala prohlížet mladé doubí a jemně rozhrnovat trávu.
Sláva , první " rodinka " hříbků se na mě usmívala. Nádherně zbarvené hlavičky, se zlatě žlutým podhoubím, pomalu mizely v mém košíku.
A támhle další ! Upadla jsem do transu, to je ono, byla jsem ve svém živlu. Sbírala, čistila a uvažovala, zda nasušit či zamrazit.
To už se mezi stromy prodraly i paprsky sluníčka. Bylo mi skvěle.

Skloněná nad vysokou trávou, jsem najednou zaslechla mužský křik. Narovnala jsem se - a ztuhla!
Přímo na mě se hnal velký pes, ovčák, bez koše a vodítka. Kdesi pod strání, za ním běžel muž a snažil se psa křikem zastavit.
Ale kdepak pes, blížil se velkými skoky ke mně. Tak, co teď? Švihnout košík do trávy a utíkat? Hloupost! Jedno je taky jasné , na strom už asi po operaci páteře taky nevylezu. Pokud bych se na strom vůbec vyhrabala, dolů by mě asi musel sundat až náhodný další houbař, a ono jich tam jaksi moc nebývá.

No, vlastně jsem se psů nikdy nebála, ale tenhle si evidentně neběžel pro pohlazení !
Už jsem se smiřovala s osudem, když se hafan asi metr ode mne zastavil.
Přece jen se rozhodl raději svého "pánečka" poslechnout.

Chlápek k nám doběhl se zoufalým výrazem ve tváři a vyděšený snad víc, než já! " Jste v pořádku? " vymáčkl ze sebe.
" Ale ano," tvrdila jsem jemu i sobě. Chvíli jsme se na sebe mlčky dívali a oddechovali, potom se pán omluvil, vzal psa na vodítko a pomalu mi zmizel s očí.
Zůstala jsem opět sama. Ten den bylo už po houbaření.

Vzala jsem na půl plný košík a kráčela domů. Večer byla smaženice.
Druhý den, mě probudily paprsky sluníčka. Je hezky, co kdybych šla dosbírat, co jsem včera v lese "nestihla"?

Jasně! Hbitě jsem se oblékla a vyrazila, směr - známá stráň s krásným dubovým porostem. V lese je ticho, opět jen já a ptáci. Včerejší zážitek? " Ale jdi, o tom už nic nevím," okřiknu své druhé "já".

 

22 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jára D. Jára D. | Web | 12. září 2012 v 13:21 | Reagovat

Moc hezké Leo.

2 Robka Robka | E-mail | Web | 12. září 2012 v 17:59 | Reagovat

Asi jsem spadla do spamu. :-)

3 mysteriouswolf mysteriouswolf | 13. září 2012 v 11:26 | Reagovat

[1]: díky :-)

[2]: asi ano,nikde jsem komentář nenašla,stává se :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama