Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu

Útočiště smutných duší.

Včera v 11:31 | mysteriouswolf |  Střípky ze života ©
Dana se pomalu posadila do rohu místnosti a rozplakala se. Bez ohledu na ostatní pacienty, kteří ji z povzdálí zvědavě okukovali. Bylo jí hrozně.

Že skončí zrovna tady, to tedy nečekala. V blázinci! Slzy jí tekly proudem. Chtěla domů!
Jenže...ambulantní léčba trvala už měsíce a tak revizní lékař nařídil hospitalizaci.
Ale ona přece není blázen!

Diagnósa je těžká periodická deprese a sociální fobie. Bere léky, celé měsíce chodila na psychoterapie...výsledky sice zatím nic moc, ale proč hned blázinec?!
"Tak pojďte, ukážu vám vaše lůžko", vyrušila Danu sestra z neveselých myšlenek.

Ach, bože, dvanáct lůžek na jednom pokoji...Dana se znovu rozplakala a klesla utrápeně na kraj postele.

"Dejte si věci do skříňky a pak se posaďte v klubovně, na pokoji je zakázané se zdržovat během dne!" houkla sestra a odešla.
Dana se stydlivě a taky nervózně posadila do křesla v nejzazším koutě klubovny. Pacienti vypadali docela spokojeně, bavili se, četli nebo se věnovali pracovní terapii...drobným ručním pracím. Oddělení bylo smíšené.

Dana se ponořila do svých myšlenek, když v tom ji docela sympatický muž nabídl, jestli se nechce jít projít s ním a skupinou dalších pacientů do parku. Přišlo jí to od něj hezké, ale neměla na to ani pomyšlení. Nesměle odmítla a pohroužila se opět do svých myšlenek.

Jak to tady proboha přežije?!

Den uběhl a přišel večerní režim. Směla jít do sprchy a na pokoj. Spolupacientky byly různého věku. Jedna...dvě, se jí začaly vyptávat s čím se léčí atd. Nebyly vlezlé, spíš jakoby s ní soucítily.
Polehávaly na lůžku a čekaly na noční léky.
Konečně sestra zavolala všechny do haly. Stoupnout si do řady, polknout a potupně otevřít pusu, aby sestra viděla, že prášky jsou opravdu spolknuté. A konečně noční klid.

Ležela na lůžku a znovu ji přemohl pláč. Do tmy se začaly ozývat hlasy ostatních žen. Zpověď. Vzpomínky. Jak to všechno začalo, která má děti, která už vnoučata atd.
Normální osudy normálních žen. Jen je život sejmul, stejně jako Danu. Prostě jednoho dne už to nešlo unést. Ale blázni to rozhodně nejsou!
A když se Alena, jak se jí představila, dokonce začala smát při jedné vzpomínce z dětských let, něco se v pokoji uvolnilo a jedna za druhou přidávaly k dobru ty veselejší zážitky. Tlumený smích asi nebyl dostatečně umírněný a do pokoje nahlédla noční sestra. "Tak už klid děvčata, dobrou noc!" řekla s chápajícím úsměvem.

Na Danu díky prášku přišel milosrdný spánek. Snad to tu nakonec nebude tak hrozné, blesklo jí hlavou, než zavřela víčka.

Dana byla v léčebně 3 měsíce. Po propuštění trvalo ještě půl roku, než se mohla vrátit do normálního života. Už nikdy nepoužila slovo blázinec. Je to léčebna...útočiště smutných duší.
 


Víkendové přání

10. listopadu 2017 v 15:40 | mysteriouswolf |  Pozdravy a přání
 


Kam tohle spěje?!

10. listopadu 2017 v 9:23 | mysteriouswolf |  Téma týdne / moje verše
Co se to s blogem děje?!
Kam tohle spěje?!
Tam nejde to a tu zas ono,
snad není to navždy?
Nebo snad ano?!

Co se to s blogem děje?!
Proč nedrží už s časem krok?!
Funkce se hroutí,
blogeři ztrácí,
bude to lepší napřesrok?!

Co se to s blogem děje?!
V zapomnění snad hrozí upadnout?!
Chci doufat, že není to navždy,
že s časem bude zase plout.

Tančíš

9. listopadu 2017 v 8:27 | mysteriouswolf |  Moje verše ©
Tančíš... v mlhavý závoj oděná,
tančíš jak smyslu zbavená.
V náručí vlhkého listí,
jen vítr Tvé kroky jistí.

Tančíš aby jsi žila,
v divokém tanci je Tvá síla.
Myšlenky temné prchají,
Tvé rty slova díků šeptají.

Tančíš a mlha padá,
v její náruč se choulíš ráda.
Koruny stromů se uklání,
je čas...přichází svítání.

Citát - Kirsten Hubbard

6. listopadu 2017 v 6:00 | mysteriouswolf |  Obrázky s citáty

Přání na víkend

3. listopadu 2017 v 12:30 | mysteriouswolf |  Pozdravy a přání

Každý sám za sebe

1. listopadu 2017 v 11:42 | mysteriouswolf |  Téma týdne
Život je prostě boj. Den za dnem, od probuzení až do západu slunce. To není klišé, taková je prostě skutečnost.

Každý z nás se denně musí potýkat s problémy, starostmi i radostmi. A co je pro jednoho prkotina, je pro jiného vážný problém.

Jsou lidé, kteří si zaplevelují vlastní život zbytečnou závistí, škodolibostí a nezdravým staráním se, co se kde šustne. Občas žasnu, co někomu stojí za pozornost.
Vídám kolem sebe žabomyší války. Jako by bylo málo problémů a zla globálně kolem nás.

V dnešní době je mezi lidmi také hodně vážných nemocí. A každý se s nemocí vyrovnává po svém. Někdo svoji bolest a bezradnost ventiluje právě tím, že útočí na druhé, jiný se snaží udělat si každý den alespoň trochu snesitelnější.

A to bývá opravdu boj. Přemáhat bolest, usmát se přes slzy, překonávat sám sebe. Mít vůli žít. Pro sebe...pro své blízké. Když se člověk jen nemračí, jde všechno nějak lépe. Není to lehké, ale kdo v sobě tu sílu najde, vyhrává.

Každý má ráno volbu, jak prožije svůj den. A každý den stojí za ten boj.

Oni nám to odpustí.

31. října 2017 v 8:15 | mysteriouswolf |  Úvahy a zamyšlení
Tak máme za dveřmi Dušičky, den, kdy vzpomínáme na své blízké, kteří už nejsou mezi námi. Den, kdy se lidé hromadně vydávají na hřbitov, aby zapálili svíce, vzdali úctu mrtvým a zavzpomínali.

Naše rodina to už před pár lety začala dělat jinak. Nechceme před Ústředním hřbitovem stát hodinu v koloně aut, kterou musí řídit policie. Prodírat se k místu, kde naši drazí odpočívají davem lidí, čekat až se uvolní malá skulinka na zapálení svíčky a potom se "sunout" s davem zase na cestu zpět.

Své blízké na hřbitově navštěvujeme už několik let vždy zhruba 5 - 6 dní po Dušičkách.
V klidu projdeme alejí k místu jejich posledního odpočinku, položíme věnec, zapálíme svíčky a pietně postojíme.
Druhého listopadu ovšem zatím zapálíme svíčky doma, u fotografií svých milovaných .
A s úsměvem vzpomínáme na ty hezké chvilky, které jsme s nimi prožili .

Věřím, ba, jsem si jistá, že těch pár dní "zpoždění" nám odpustí a my si ušetříme nervy i uspěchaný dušičkový den, plný zbytečného stresu.


Památka zesnulých

29. října 2017 v 6:00 | mysteriouswolf |  Dušičky
Kdo žije v srdcích svých milých, není nikdy mrtev.


Další články


Kam dál