Moje E-kniha sbírka veršů v prodeji například i ZDE


Až bude poražen poslední strom, až bude otrávena poslední řeka a uloven poslední pták, pak teprve pochopíte, že peníze se jíst nedají.

 

Ztracený les

12. dubna 2019 v 10:09 | mysteriouswolf |  Téma týdne / moje verše
V krajině dětství,
znala jsem tajemný les.
Omamná vůně fialek,
čistá studánka,
kolem ní vřes.

Sladké lesní jahody,
a v hloubi lesa,
ke chvilce pohody
vábil hedvábný mech.

S příchodem noci ,
světlušky pořádaly ples.
Tančili lesní skřítci,
bavil se celý les.

Znala jsem tajemný les,
těžko se hledá dnes.
Však nezmizel navždy,
v pravý čas,
ve vzpomínkách ožívá zas.

Přání na víkend

5. dubna 2019 v 12:00 | mysteriouswolf |  Pozdravy a přání
 


Dar

25. března 2019 v 11:15 | mysteriouswolf |  Téma týdne / moje verše
Malé sladké nic.
Zdání však klame,
stačí maličko darovat,
a sám získáš víc.

Vysouší slzy,
ledy láme.
Nestojí zhola nic,
všichni ten dar máme.

Tak usměj se,
dnes a zítra znova,
třeba i skrz slzy,
za úsměv i žal se schová.

Citáty - Robert Louis Stevenson

24. března 2019 v 14:10 | mysteriouswolf |  Obrázky s citáty
*13.11.1850 - †03.12.1894

Robert Louis Stevenson byl skotský romanopisec, básník, spisovatel cestopisů, vedoucí představitel novoromantismu v anglické literatuře.

Narodil se v roce 1850 v hlavním městě Skotska Edinburghu jako Robert Lewis Balfour Stevenson. Studoval strojní inženýrství a práva. Již od dětství jej silně ovlivňovala četba Scottových románů. Zpočátku psal eseje o literatuře, důraz kladl na styl díla a zvukovou podobu jazyka. Smysl pro dějovost, napínavost a romantiku ho vedl k tvorbě dobrodružných románů pro mládež. V řadě povídek zkoumal etické problémy a platnost mravních příkazů.

Kvůli svému podlomenému zdraví odjel v roce 1887 do Ameriky, poslední léta života však strávil v Tichomoří. Na ostrově Samoa si vybudoval usedlost a mezi místním obyvatelstvem získal značnou popularitu jako vypravěč příběhů. Zemřel ve Vailimě na záchvat mrtvice.


Přání na víkend

8. března 2019 v 12:05 | mysteriouswolf |  Pozdravy a přání

Bod zlomu

26. února 2019 v 7:30 | mysteriouswolf |  Téma týdne
Od narození až do konce života nás provázejí okamžiky, které zásadně ovlivní náš život. Posunou nás jiným směrem, všeobecně i individuálně. Okamžiky kladné a záporné.

První bod zlomu byl pro mě nástup do první třídy. Tehdy jsem to ještě nedokázala přesně definovat, ale moje pocity byly negativní. Zmatené. Později jsem měla jasno. Nešlo o samotné učení. Šlo o kolektiv. Od prvního okamžiku dodnes se prostě necítím dobře mezi více lidmi.
Každé ráno před cestou do školy jsem cítila úzkost, stejně jako později před cestou do práce atd. Časem vše přerostlo v sociální fobii, které jsem se velmi pomalu zbavovala s pomocí odborníků. Bohužel ne zcela beze zbytku.

Jsou i okamžiky příjemné. První zvířátko. U mě to byl pes. V rodině s nevlastním otcem a častými hádkami, byla moje první fenka můj světlý bod. Vnášela teplo do toho chladu který jsem cítila každý den. Jak to jen šlo, toulala jsem se s ní raději venku, utíkala od té mrazivé domácí atmosféry.

První pusa, první obdivný pohled, první sex s tím, s kým je člověku dobře.

Za velmi zásadní považuji narození dětí. To je zlom, který život změní navždy. Láska a zodpovědnost, nekonečné štěstí i starosti.

Nedá se vypsat všechno, to by mohlo být na román. Ale za zmínku stojí podle mě i okamžik, kdy si člověk uvědomí, že vlastně stárne. Přijde okamžik, kdy najednou před sebou máme tu kratší část života. Už si přestaneme dělat velké plány a učíme se žít spíš jen přítomností. V tom okamžiku je víc než jindy důležité radovat se z úplně obyčejných věcí. Učit se usmívat i skrz slzy.

Zakončila bych úvahu citátem : "Nečekej, že bude líp a že bude něco jednodušší. Problémy budou vždycky. Nauč se být šťastný zrovna teď, protože jinak to nestihneš."

Pláč staré lípy

20. února 2019 v 6:00 | mysteriouswolf |  Moje verše ©
Proč pláče stařičká lípa na rozcestí ?
Příliš už pamatuje, srdce ji bolí.
Svědkyně lidského žalu i štěstí,

Co milenců ukrývala ve svém stínu,
slýchala slůvka lásky,
vídala vřelé objetí...
Dnes duši má plnou splínu.

Je sama, ona a její stín,
čas se naplnil,
nachýlily se k zemi větve,
vyhasl její klín.

Terapie psaním

2. února 2019 v 14:51 | mysteriouswolf |  Téma týdne / moje verše
Mám ráda se slovíčky hrátky,
vkládám je do veršů,
píši články.
Nápady mizí a vrací se zpátky.

Já píši vám i sobě,
čas zamyšlení a naděje,
čas zastavení s vůní horké kávy.
Jsme zakletí v internetové době.

Já píši o době dávno minulé,
vzpomínky a přání,
mám ráda psaní,
to úžasné se slovíčky klání...


Citát - Jiří K. Hrubý

31. ledna 2019 v 12:05 | mysteriouswolf |  Obrázky s citáty
Narozen 1. 2. 1946 v Pusté Polomi u Opavy.
Jiří Květoslav Hrubý je chemik, ekonom, personalista, autor veršů, člen Literárního klubu Olomouc.


Další články


Kam dál